Německo nám dosud nezaplatilo reparace, přesto však odškodnění pro sudetské Němce bylo ve hře

Když akce krajanů za odškodnění těch, kteří byli v Československu nuceně nasazeni na práce, z prostředků Česko-německého fondu nevyšla v důsledku zásahu prezidenta V. Klause a A. Vollmerové, rozhořčení bylo veliké.

Ptáme se ale proč? Vítězní spojenci již v době války na jedné ze svých konferencí stanovily, že jednou z forem hrazení reparací je i pracovní nasazení německého obyvatelstva.

Bylo a je i v současnosti pochopitelné, že Němci, kteří válku vyvolali a škodu na území jím okupovaném působili až do vyhlášení kapitulace a dokonce i poté, budou nasazeni na odstraňování škod, které způsobili. Takovou práci vykonávali Němci i u nás. Na odškodnění za takovou práci neměli právo.

Přesto požadavky vznesli. Když jejich podvodný plán dostat miliony korun z ČNFB ztroskotal, byli zlí. Vše považovali za velkou nespravedlnost. A nejen to. Dokonce vyhrožovali. Ukazovali, že německá vláda po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To pochvalovali.  Ale současně hrozili, že odpovědnost musí převzít vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. 

Takže podle nich bylo tedy zcela v pořádku, aby Němci zničili Varšavu, aby ničili i naše historické objekty a vraždili u nás ještě několik hodin před koncem války, že hnali ženy i děti před svými tanky, aby mohli prorazit barikády v Praze. Ne to je hrubě nesprávné! Jejich povinnost osobně se účastnit na odstraňování škod, které způsobili, byla a je mimo diskusi.

Když si ještě uvědomíme, že jejich výše uvedená stanoviska považovali za správná a dokonce si náhradu škod nárokovali ještě v prvních letech 21. století, je to přímo šok!
Němci totiž dosud odmítají zaplatit reparace nejen nám, ČR, ale také Polsku, Řecku. Naše reparační nároky vůči Německu vyplývají z Pařížské reparační dohody, z mezinárodního práva i ze závazných veřejných slibů některých příslušných německých ústavních činitelů, přesto nám reparace neplatí, tváří se jako by tato jejich povinnost zanikla, sami však miliony odškodného chtěli.

Pokud někdo bude tvrdit, že tzv. sudetští Němci vůči nám již nevznáší majetkové nároky, pak se můžeme zeptat, proč Němci tak dlouhodobě a usilovně i v současné době napadají dekrety prezidenta republiky a požadují jejich zrušení. Ve hře jsou opět i majetkové nároky. Samozřejmě jde o mnohem, mnohem více. Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., vysvětluje „ Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“. Když však v Evropě se fašizující a neonacistické síly prosadí, nic nebude nemožné. Doufejme však v to, že k tomu nikdy nedojde.

Dr. O. Tuleškov